V poslední době řeším spíše oběh čísel jednacích a skartace čehokoliv, co kretivní úředníci státní správy mohou vymyslet, nicméně u snídaně (tedy v v sobotu v poledne) mě cosi vnuklo myšlenku větrníku se závažím (jako u starých kukaček). A to bych nebyl já, abych se nepodělil....

Potřeba

V dnešní době rychle se rozvíjejících zdrojů OZE stále častěji narážíme na potřebu tyto zdroje (ze své podstaty nestabilní) umravnit. Tedy mít možnost je používat v době, kdy potřebujeme a nikoliv v době, kdy si příroda vzpomene.

Princip řešení

Každá větrná elektrárna by byla vybavena zátěží (vysokou konstrukci už zhruba máme), která by dle potřeby energii akumulovala (zátěž stoupá) nebo dodávala (zátěž klesá).

Popis fungování

Závaží funguje v několika režimech podle toho, zda stoupá (akumuluje energii) nebo klesá (uvolňuje energii).

W to E (Wind to elektricity)

• klasické fungování větrníku, veškerá energie větru odchází ve formě elektřiny, závaží se nehýbe

W to BE (Wind to ballast and elektricity)

• část energie se ukládá do zátěže – zátěž stoupá

WB to E (Wind and ballast to elektricity)

• Zátěž klesá a pomáhá s výrobou elektřiny ve chvíli, kdy potřeba přesahuje možnosti větrníku.

W to B (Wind to ballast)

• Čistá akumulace, ideálně mechanicky prováděná (mechanickým převodem).

B to E

• Nefouká vítr, energii uvolňuje pouze klesající závaží.

Klady

Dodávky elektřiny budou stabilnější –větrník bude mít svoji změřitelnou rezervu se kterou lze počítat v případě výkyvů v rychlosti větru. Operátoři energetické sítě budou mít více času na nastartování jiných zdrojů.

Zápory

Velikost rezervy je omezená – hmotnost zátěže x výška. Oba parametry se projevují v nákladech na větrník – laicky předpokládejme, že nosný sloup větrníku bude muset být přinejmenším “robustnější“.

Závěr

Zátěž na větrníku není definitivní řešení, ale mohl oby výrazně pomoci se stabilitou dodávek energie z větrné elektrárny.

PS: toto není vědecké pojednání, jen laický nápad jednoho ajťáka u snídaně. Nehledejte odkazy na zdroje a citace... díky.